Podle počtu vražd na 100.000 obyvatel je Venezuela se 68 vraždami třetí nejnebezpečnější zemí světa. Caracas s téměř 120 vraždami pravděpodobně vévodí světovým statistikám. Jen v posledním roce se v zemi Hugo Chavéze zvýšil počet zavražděných téměř o 30 procent. Během socialistické vlády, od roku 1999, zemřelo v zemi násilným způsobem více než 150.000 obyvatel. V roce 2011 byl počet zavražděných třikrát vyšší než při nástupu Huga Chavéze k moci.
Jen pro srovnání - v České republice se třikrát menším počtem obyvatel je ročně spácháno méně než 200 vražd a i v “proslulých” brazilských velkoměstech je počet zavražděných řádově nižší.
Přes sedmdesát procet obětí je podle venezuelského deníku El Nacional ve věku 15-29 let, většinou muži a většina z nich pochází z nejchudší části společnosti.Dvě třetiny všech zavražděných byli zastřeleni více než pěti výstřely! Většina vražd (až 80 procent) souvisí s hádkami, spory a vyřizováním si osobních účtů.
Minulý týden si značnou mediální pozornost vysloužila smrt dcery chilského konzula ve městě Maracaibo. Ta zemřela třemi výstřely poté, co údajně nezastavila na špatně označeném kontrolním bodu policie. Chile policejní vraždu ostře odsoudilo, stejně tak ovšem i prezident Hugo Chavéz.
Policie má ve Venezuele velmi špatnou pověst. Nefunguje ani soudní systém. 93 procent všech vražd zůstane nepotrestaných.
Vrazi běhají na svobodě a jejich sousedi mají strach jakkoliv pomoci policii ve vyšetřování. Stali by se s největší pravděpodobností dalšími obětmi.
Narozdíl od ostatních zemí v Jižní Americe Venezuela prožívá hospodářskou recesi. Navdory velkému úsilí a spoustě sociálních programů, se vládě příliš nedaří ani v boji s chudobou. V zemi s poměrně vysokými životními náklady, pracuje obrovská spousta zaměstanců minimální mzdu, která v přepočtu činí asi 3200 Kč, se kterou často musí uživit celou rodinu.
Podle odhadů je ve Venezuele až 15 miliónů nelegálně držených zbraní. Turistický průvodce ve vesničce Mochima mi říká: “Nevěřil bys, kdo všechno má doma pistoli. Zbraně máme hlavně kvůli sebeobraně.”
“Inseguridad” - v překladu “nebezpečnost, nejistota” - je jedním z hlavních témat opozice v předvolební kampani. Hugo Chavéz se k tomuto tématu příliš často nevyjadřuje. Minulý týden si ovšem vysloužil velkou kritiku, když prohlásil Venezuelu za bezpečnější než Spojené Státy. V USA s více než desetinásobným počtem obyvatel bylo v minulém roce méně vražd než ve Venezuele.
Obecně ovšem život a cestování po Venezuele není tak nebezpečný, jak napovídají statistiky i s ohledem na fakt, že naprostá většina všech vražd se odehrává v chudých čtvrtích (“barrios”).Venezuelci jsou navíc nesmírně přátelští, nápomocní a veselí.
Minulý týden jsem spolu s desítkami tisíců dalších fanoušků navštívil noční koncert populárního zpěváka v centru Caracasu. Vstup byl zdarma, na místě žádné kontroly a celá akce proběhla bez jakýchkoliv problémů. Poté jsme se s místní známou dopravil nočním autobusem domů a ještě po půlnoci šli v nočním Caracasu na pivo.
Prakticky všichni místní ovšem už mají osobní zkušenost s ozbrojeným přepadením. Pachatelé útočí ve dne i v noci, chtějí peníze nebo nový mobilní telefon. Přepadení se většinou obejdou bez zranění. Lépe organizovaní gangsteři přepadávají banky, obchody, kasina, nákupní centra nebo řidiče automobilů...
Ani v ostatních částech země není bezpečnost vyšší. V Ciudad Bolívar, krásném koloniálním městě o velikosti Brna, nesmím v centru podle pokynů místních obyvatel vycházet po setmění na ulici. Taxíkář smutně konstatuje: “Dříve jsme tu ani v noci nezamykali domy. Před deseti lety jsme v noci seděli na ulici a popíjeli. Dnes město po setmění ovládnou násilníci.”
Malé městečko Santa Fé na pobřeží Karibiku, bylo dříve rájem pro nezávislé cestovatele. Teď ho zcela ovládli kriminální gangy a pohyb v něm je prý nebezpečný ve dne i v noci. I ostatní krásné pláže v regionu mají historii přepadávání turistů, nicméně na velikonoční týden budou okolní hotely i pláže plné venezuelských turistů. Těch zahraničních se do země už mnoho nevypravuje.
Po celé zemi mají snad všechna okna silné mříže, nad vysokými zdmi jsou často elektrické ohradníky. Dokonce i rybář, který mě u sebe nechává přespat v malinké vesničce San Juan de Las Galdonas na pobřeží Karibiku, v noci svoji chatrč zabezpečuje ocelovou závorou a elektrickým proudem. Místní vzpomínají na minulé časy, kdy sem, na překrásné pláže, přijížděla spousta turistů. Obrovský hotel na pobřeží je téměř opuštěný a bývalý francouzský majitel prý opustil Venezuelu.
Jediným bezpečným regionem, shodnou se téměř všichni Venezuelci, je ten pravděpodobně nejkrásnější. Gran Sabana, region, v němž se nachází slavná stolová hora Roraima nebo nejvyšší vodopád světa Salta Angel. Sem se dostanete po jediné šest set kilometrů dlouhé silnici přes celou řadu policejních kontrol nebo malým letadlem a potkáte tu i pár “odvážných” zahraničních turistů.
